Život bez lásky.

21. july 2016 at 10:22 | M. |  Zápisky



Ještě před koncem tohoto roku jsem se bavila s mojí spolužačkou. Jsme taková celkem vtipná dvojka - když se spolu bavíme, očemkolik, tak si z toho většinou děláme srandu. Nějak jsme se dostali k tomu, že jsem jí ze srandy řekla, že je egoistka. A ona na to zareagovala nečím, co mi doteď uvízlo v hlavě.

"Já nejsem egoista, jen si myslím, že člověk v životě nepotřebuje mít někoho rád, mít s někým blízký vztah. Já nevidím nic v tom, že má někdo rodinu a hrozně ji miluje, mě to prostě přijde zbytečné. Ani nepotřebuju v životě kluka. Vyhovuje mi takový život, jaký mám teď."

Chvilku jsem na ní koukala, jestli si dělá srandu. Ona ráda používá ironii, takže jsem si nebyla jistá. Zeptala jsem se ji jestli si nedělá srandu a ona, že ne. Dost mě to překvapilo. Kdyby jste ji znali, řekli by jste si, "no jo, ona taková přece je." Je pravdou, že nesnáší blízký kontakt. Vážně. Člověk se jí pomalu nesmí ani dotknout, protože by začala vyšilovat.

Jednou jsem nadtím přemýšlela, když jsem ležela v posteli a vzpomněla jsem si, když jsem si psala na facebooku s prvním klukem. Byl ze Slovenska, měl myslím 14 (mně bylo 11/12) a psali jsme si asi rok. Je asi logický, že jsme se nikdy neviděli. Byla to moje první láska přes facebook, takže vám musí být jasný, jak jsem se cítila, když mi napsal 'že si našel jinou'. Řekla jsem si, že už v životě si nebudu psát s klukem přes fb. (Od té doby jsem si psala s tolika klukama, že bych je asi všechny nespočítala - ok bylo jich asi 10 vážných). Snažím se dostat k tomu, že i já bych v té době prohlásila něco podobnýho. Ale upřímně. Mě nasralo už tolik kluků, ale přesto pořád věřím, že si někoho najdu. Že budu s někým šťastná. Život bez lásky, ať už bude myšlen, bez dětí, bez přítele nebo bez něčeho, co mám ráda, si neumít přestavit. Ona je člověk, který nesedne všem, nechce se mi věřit, že by se ji stalo něco, tak hroznýho, že by na lásku nevěřila.

Někdy mám takovou potřebu, někam ji zavřít a rozebrat její myšlenky až bych přišla na to, co vězí za jejím názorem. Nechci znít chvástavě, ale já strašně ráda rozebírám lidi, myslím si, že mi i celkem jde, orientovat se v lidském chování.

A co vy? Jak si představujete svůj budoucí život? S láskou nebo bez?
 


Comments

1 steel32 | Web | 23. july 2016 at 15:50 | React

já kamarádku naprosto chápu, protože to mám stejně, jsem tak nějak šťastnější sama, bez přítele a do budoucna ani nechci rodinu, nedokážu si to představit :D není to tím, že bych nevěřila na lásku, naopak v ní věřím a věřím, že mě může i potkat a tohle celý půjde mimo mě, ale prozatím se mi víc zamlouvá myšlenka být sama, takže to mám dost stejně jak kámoška :D

2 Anita | Web | 25. july 2016 at 14:41 | React

Tak to úprimne nerozumiem, čo ju k takému názoru vedie. Áno, ja som vystupovaním a názormi celkom drsná a spolužiačky/kamarátky si pekne dlhú dobu mysleli, že ma chlapci nezaujímajú pretože som o nich narozdiel od nich nerozprávala. Bolo pre ne prekvapením, keď zistili, že mňa celú tú dobu chlapci naozaj zaujímali a o to väčšmi boli rady, keď som o jednom začala básniť :D

New comment

Log in
  Don't you have your own web yet? Create it for free on Blog.cz.
 

Actual articles

Advertisement